Les ariettes du Kelly Family

Photobucket - Video and Image Hosting

Kelly Stories

Čolíto

Bylo deset hodin a sál čekal na přídavky. Nejvíce asi potěšil písní "I Can´t Help Myself", kterou si přáli všichni fans...odpověděl, že zazpívá nejdříve svou a pak tu na přání...zakončil s ní celou show a všichni si věrně zazpívali s ním. Byla to překrásná tečka za koncertem, ale třešnička na dortu měla teprve přijít, když nám oznámil, že tak do 15-20min. se vrátí na podpisy.
     Došla jsem si na toaletu a poté šla najít holky k podiu. Stály už ve druhé řadě (jak se v průběhu koncíku postupně posouvaly...připadalo mi to jak molekuly hejbejte se:-)...) a tak jsem se k nim prodrala. Ukázaly mi co krásného vyfotily, vyměnily jsme si v rychlosti pár zážitků a než jsme se nadály, byl tu náš milovaný Angelo v celé své parádě. Vzal židli, usedl na podium přímo před nás, takže trvalo tak 15 minut a měly jsme nejen podpisy, ale také fotky s ním. Opět jsem začla být z lidí krapet vystresovaná, protože s Angieho příchodem se opět všichni začli uspěchaně mačkat a tlačit...poté, co fans začli zaplňovat i prostor, kterým se po vyfocení mělo z podia odcházet je Angelo začal žádat, aby to místo nechali průchozí a odešli. Když jsem viděla, jak na jeho výzvy a prosby nereagují, nedalo mi to a tak jsem jim jeho slova přetlumočila v češtině, dosti výrazně a oni konečně pochopili.
     Než jsme s holkama odešly na autobus směrem domů, daly jsme si ještě colu. Sledovala jsem rejdění před pódiem, kde seděl chudák Angelo shrbený nad fotkama a každému se věrně podepisoval. Přistihla jsem se, že mi ho je líto. Byl tak vstřícný, milý, ochotný, plný pochopení a trpělivosti. Mohl se na nás vykašlat, ale on to neudělal...nechci ani hádat, jak dlouho tam ještě seděl. Když jsme ve čtvrt na dvanáct odcházely, bylo tam stále dost lidí. Umím si představit, že bych si s ním popovídala, jsem si jistá, že by mi na každou otázku odpověděl, možná by vyprávěl mnohem víc. Byla jsem plna touhy se ho na spoustu věcí zeptat, ale když jsem viděla tu hojnost fans toužících po podpisu a fotce, když jsem na vlastní kůži pocítila ten tlak a náruživost s níž se někteří prodírali vpřed bez ohledu na ostatní...prostě to nešlo. Asi mám v sobě příliš soudnosti a soucitu než abych v takových chvílích obtěžovala. Přála jsem mu jen, aby to všechno zvládnul v co nejkratší časomíře a přitom udělal radost každému. Musel být velmi unavený a i přesto tam dokázal sedět, usmívat se, podepisovat se a fotit se...má můj velký obdiv! Nemluvila jsem s ním, ale byla jsem tak blízko a viděla jsem...myslím si, že je to moc milý kluk, vlastně muž...a doufám, že se již brzy dočkáme dalšího jeho koncertu...věřím, že příště třeba bude možnost si s ním popovídat...:-)
 
S láskou Vaše Čolíto
 
Je to spíš pro Ty, kteří tam nebyli, protože Ti, kteří tam byli vědí, o čem píšu...možná to cítí stejně, možná trochu jinak...
 
 
PS: Pro ty, které na Angieho koncertě pořvávaly Paddy, Paddy...nebylo to vtipné, bylo to      bezúčelové!
Pro ty, které na koncertě nazývaly Angelína "debilem"...příště tam nelezte, koncerty jsou pro ty, které tam chtějí být a pro které zpěvák(ci) něco znamená, ne pro ty, kteří chtějí urážet!!!
    
Žádné komentáře
 
Photobucket - Video and Image Hosting